Koncepce nízkoenergetických budov je hojně využívána v zemích západní Evropy. Domy spotřebují až o 90 % méně než běžná stavba . Podstatnými znaky nízkoenergetických budov jsou až extrémní tepelně-technické parametry obvodových konstrukcí a větrání s účinnou rekuperací (zpětným získáváním) tepla.

Nízkoenergetický byt lze jen těžko rozeznat od klasického bytu kromě samotné spotřeby. Splňuje vyšší nároky na tepelnou izolaci a tzv. neprůvzdušnost konstrukce. Navíc může využívat i další technické doplňky, např. solární kolektory, které taktéž náklady snižují. V současné době se o tento trend zajímá mimo odborníků stále více lidí, láká je zejména možnost ušetřit na energiích ve vlastním bytě.

Nízkoenergetický dům důsledně využívá veškeré dostupné stavební prvky, které teplo ven propouští minimálně a zároveň dokáže zpracovat až 90 % odpadní energie, která jinak unikne např. větráním a podobně. Základem stavby je velmi dobrá izolace obvodového pláště, kvalitní okna a využívání alternativnějších zdrojů energie - solárních panelů a rekuperací tepla. Vyšší pořizovací náklady u takového typu staveb jsou přirozeně vyšší. Jedná se cca o 7 - 10% navýšení ceny než u standardních novostaveb. Cenový rozdíl je dán vyššími náklady na návrh stavby a také její realizaci.