Pro mnohé si chatařství a chalupářství dodnes nese kouzlo nerušeného vnitřního světa, ve kterém se mohou plně užít víkendů chráněných před tlakem okolí, díky politickým událostem často nepříznivým. Ne náhodou nastal největší boom chatařství, chalupářství a zahradkářských kolonií v normalizačních sedmdesátých letech. A právě tak je možné sledovat částečný ústup zájmu o tyto formy seberealizace v polistopadovém období.

Chatařsko-chalupářský fenomén byl donedávna neodlučitelný od českého kutilství, vynuceného nedostatkovou ekonomikou. Patřilo k němu také nekonečné shánění podpultového zboží a radost z obstarání nebo užití improvizace, náhražky, případně odpadového materiálu.

Chatařské kolonie byly pravým eldorádem pro výtvarné řádění a lidovou tvořivost svých majitelů. Samostatným tématem je pak leckdy až surreálné shromažďování starých věcí v chatách, vedoucí občas až ke specifické estetice brakýřství.