Sklo se vyrábí ve sklářských pecích dokonalým protavením "sklářského kmene". Nejdůležitější součástí kmene je křemenný sklářský písek, ke kterému se přidává zásaditá zemina, jako je vápenec nebo složením podobné nerosty (křída, vápenitý pískovec apod.) a alkalický kysličník sodný nebo draselný. Místo vápence se též používají některé jiné kysličníky kovů, jako např. kysličník olovnatý na olovnaté sklo.

Do vsádky se také dává podíl skleněných střepů. Podle druhu surovin ve sklářském kmeni a jejich vzájemném poměru vzniká sklo různých kvalit, od méně kvalitního skla na běžné použití až po speciální materiál pro využití ve vědě, průmyslu nebo umění.

Sklovina se také při výrobě barví nebo se naopak odbarvuje. Nejběžnější zbarvení vzniká příměsí solí železa - jsou to zelené a hnědé tóny, stačí se podívat na lahve v obchodě. Modrá vzniká přídavkem kobaltu, stříbro barví žlutě, mangan fialově a tmavě červenou barvu způsobuje zlato. Sklovina, vzniklá v peci se dále upravuje.

Mícháním za vysokých teplot se zbavuje bublinek vzduchu, čeří se a stává se homogenní. Po snížení teploty lze sklovinu dále zpracovávat strojově nebo ručně.