Overlord není hrou desetiletí, ale rozhodně dokáže hry desetiletí připomenout, hry plné neotřelých nápadů a chytlavé hratelnosti, hry s osobností, chcete-li. Jste v něm Vládcem temnoty, Pánem zla, Ten jehož jméno nesmí být vysloveno a tak podobně, archetypálním zlosynem s očima žhnoucíma zpod ježaté přilby.

Hlavní roli ale nehraje vaše obouruční sekera nebo meč nebo prostě, co si ukováte, nýbrž zástupy vašich posluhovačů, přerozkošných goblinů s očima žhnoucíma zpod slámou vystlané mozkovny. To pak můžete být sebezásadovější klaďas v životě skutečném i virtuálním a chvíle, kdy poprvé vyšlete gobliny dělat bordel, bude přesto láskou na první zahrání. Principem Overlorda je totiž nechat za sebe pracovat ostatní a na takovou notu slyší většina z nás a pracovat tu navíc znamená ničit.

Zlo ukazuje hra pohádkovou optikou a kdo by snad chtěl na goblinech ventilovat své diktátorské ambice, nezbyde mu než skřípat zuby nad nemožností být opravdu zlý. Klíčovým slovem je v Overlordu humor, nikoliv horor. A tak vyrazíte plenit svět, který je plný na hlavu postavených fantasy klišé a nizozemští tvůrci ho natřeli sytými barvami a napěchovali víc taktickou než akční hratelností.

Se svým antihrdinou samozřejmě můžete šlehat oheň a dštít síru, ale čas vám zabere především koordinace vašich goblinů v pestrém terénu. Ten je plný překážek, ať už přírodních, umělých nebo veskrze nepřátelských, a další postup odvisí od schopnosti správně využít různé druhy goblinů k různým věcem. V praxi tak třeba jednou grupou věrných odlákáte pozornost nepřítele, zatímco grupa druhá pospíchá zničit hnízdo, kde se nepřítel obnovuje. Obměny tohoto schématu jsou nápadité.